Už i docela dávno bylo skutečností, že naši lidé v mnoha případech hledali a také nalezli domov někde v cizině. Ale tehdy to pochopitelně nebylo ani náhodou totéž co dnes. Tehdy se totiž usazovali v cizině v první řadě ti z našich řad, kteří utekli vládnoucímu komunistickému režimu. Ti, kdo se dostali za známou železnou oponu, tam v poměrně mnoha případech zůstali, aby tam začali nový, odlišný život. A to tehdy vypadalo docela jinak. Proč? Především proto, že už se v případě nedovoleného opuštění republiky nesměli vrátit, takže odcházeli do nejistoty bez významnější možnosti svůj názor případně změnit.
Lidé, kteří tam utíkali, si také nemohli brát moc svého majetku s sebou, aby se jejich pokus o odchod neprovalil a oni nebyli vráceni od hranic zpět, takoví lidé také neměli záruku, že je vytoužená země přijme a jak to bude vypadat… Zkrátka tehdy měli odcházející lidé spoustu problémů. Když se chce někdo do ciziny odstěhovat dnes, má to snazší. Je řada zemí, kde jsou našinci vítaní, na hranicích takové stěhující se lidi nikdo nezadrží, náš stát jim do toho už nemá co mluvit, každý si tam může vzít s sebou vše, co vlastní… Takže by se dalo říci, že je dnes třeba stěhování do Belgie nebo nějaké jiné země snadné.
Ale ono to ani dnes tak snadné není. Ale z jiného důvodu než kdysi. Dnes komplikuje lidem takové odstěhování se do ciziny hlavně přesun jejich majetku. Protože je stěhování v cizině provázeno nejednou odlišnými zákony a předpisy, a kdo je nedodrží, může mít potíže. A tak je třeba se už v předstihu zajímat o to, co takové stěhování za hranice bude obnášet. A ten, kdo se zajímá, nakonec zjistí, že je nejlepší nechat to na stěhovací firmě specializující se právě na stěhování do zahraničí. Protože ta za stěhujícího se člověka vyřeší vše důležité. A potom se není třeba takového stěhování se do ciziny vůbec bát.
.jpg)